Chceme, aby Praha 10 byla lepší místo pro život. Za rok i za 10 let. Zkraje léta jsme proto mluvili s více než 5000 z vás. Podívejte se na mapu!

Získali jsme od vás přes 700 konkrétních námětů z míst, kde žijete. Děkujeme vám. Tvoříme spolu ten nejlepší program pro Prahu 10!

VršoviceVinohradyStrašniceSkalkaZáběhliceZahradní MěstoMalešiceMichle (Bohdalec a Slatiny)

Zpráva koalice VLASTA o jednání k rozpočtu Prahy 10

Když profesor Drahoš zval lidi k prezidentským volbám, mimo jiné opakoval: „A já pevně věřím, že to nebude marné, nebude to marné, nebude to marné.“ Něco podobného si říkali zástupci koalice VLASTA Lucie Sedmihradská (nestr.) a Pavel Mareš (KDU-ČSL), když dorazili na jednání se zástupci dalších stran Zastupitelstva Prahy 10 o rozpočtu pro rok 2018. Bohužel: bylo to marné, bylo to marné, bylo to marné. Odpovědnost za nezvládnutý rozpočtový proces přitom leží zcela na koalici. Ta je držena pohromadě funkcemi v Radě, ale zároveň už zjevně nefunguje po lidské ani politické stránce. Tato okolnost by nestála za řeč, kdyby nešlo o rozpočet Prahy 10…

Shrňme, co se stalo. Pan starosta Novák (ČSSD) neměl připraveno, o čem se mělo mluvit. Diskutovat o několikáté variantě materiálu, na němž se není schopen dohodnout se svými koaličními partnery, nemělo smysl. Zastupitelé koalice VLASTA byli ochotni jednat nad nějakým finálním materiálem. Byli ochotní ostatní strany seznámit s našimi podněty k rozpočtu. Něco dokonce i stačili říci.

Jenomže místo faktické diskuse se spíše odehrály emočně nezvládnuté výstupy radního Hejla (bývalý člen ODS Praha 10) a radní Cabrnochové (SZ), kteří označili přizvaného ekonomického experta pirátů (jehož předtím starosta schválil jako účastníka jednání) za „veřejnost“ a odmítli s ním diskutovat. Je otázka, jestli jsou někteří členové vládnoucí koalice v tuto chvíli schopní se vůbec pozdravit. Rozumného rozhovoru o rozpočtu schopní zjevně nebyli.

Racionální a logické podle koalice VLASTA je stavět rozpočet, v němž se vyjma platů nebudou navyšovat běžné výdaje. Rozpočet, v němž se pečlivě, po jednotlivých položkách, zhodnotí, zda jsou navržené investice prioritní pro občany Prahy 10 a zda je reálné, že se letos skutečně zahájí jejich realizace. Rozpočet, v němž se bude pamatovat na rekonstrukce škol a školek, protože to je naší povinností. Rozpočet, v němž už nenajdeme nadbytečné položky, jako jsou oblíbené estrády politické reprezentace, inzerce v pochybných soukromých tiskovinách; rekonstrukce budov, u nichž přesně neznáme další využití, atd.

Jak to půjde dál, nevíme. Příslovečné klíče mají v rukou vládnoucí politici, nikoli úředníci ani opozice. Buď se rozpory zahladí, nebo se možná ještě vyostří. Čím déle se ale bude roztržka mezi radními prodlužovat, tím pravděpodobnější je, že jako městská část budeme fungovat v rozpočtovém provizoriu, bez řádně přijatého rozpočtu. Opozice nemůže dát bianco šek menšině, která by pak v Radě MČ rozhodovala o podstatných věcech silou nějakých 14 hlasů ze 40.

Každý, kdo bude s plným vědomím hlasovat pro rozpočet, se musí do hloubky seznámit s podklady, s variantami řešení, se strategickými investicemi i s jejich dopady na hospodaření v dalších 3 a více letech. Musí se o tom dohodnout ten, kdo pak s tímto rozpočtem povládne. Vzájemné dohadování přitom – zatím bezúspěšně – probíhalo jen v rámci rozpadající se vládnoucí koalice.

VLASTA v danou chvíli politickým stranám zastoupeným na radnici navrhne, aby se v zájmu občanů Prahy 10 konala častěji zastupitelstva s běžnou agendou (drobné prodeje, privatizace, zmocnění a další technické body). Alespoň hrst něčeho pozitivního proti té hromadě zoufalství, která převládá.

Předchozí článek k tématu: O rozpočtu pozdě, ale přece (7.2.2018)

Nahoru